Domácí vězení
V. Pekárek / V. Pekárek
Svým dechem vytváříš
na skle vodní mlhu
vlasy máš do čela
druhý den nečesané.
Pak si čaj uvaříš
a dáš dvě kostky ledu
zaháníš horkost,
která jen tak nepřestane.
Ref:
Smutkem se zahalíš celá uplakaná
Závojem z řas vytryskl vodopád
Panenka z dětství zůstala němá
Musíš mít někoho, kdo tě má rád.
Zamčený dveře
a zvonek, který nezazvoní
a strach co příjde,
co příjde po setmění.
Na duchy nevěříš
a svědomí ti nedovolí
vzdávat se bez boje
na jedno posezení.